Milá Vanesko, nejspíš přesně takto by měl první příspěvek na tomto online dopisování nejspíš vypadat. I když to nejdřív asi bude vypadat zvláštně, ale věřím, že to jednou bude moc hezká vzpomínka. Pro Tebe i pro mě.
Dneska mám 32. narozeniny a sice ses ještě nenarodila, ale už se to kvapem blíží. I když jsi ještě v bříšku, dáváš o sobě pořádně vědět neustálým hýbáním se a taky škytavkou, která Tě často trápí. Mám pocit, že jsem velká jako velryba, protože i to hýbání mi už dává pořádně zabrat. I tak se ale už nemůžu dočkat, až se podíváš na svět.
Právě dnes jsem byla na vstupní prohlídce v porodnici, kde jsem vlastně vůbec poprvé slyšela, jak silně a rychle Ti bije srdíčko. Jako o závod. Vstupní vyšetření u doktora mě ale krapet rozhodilo, protože to podle měření z ultrazvuku vypadá, že budeš větší miminko a možná se na svět nepodíváš klasickým porodem, ale císařským řezem… a řeknu Ti, že z toho mám docela obavy.
Vlastně celkově z porodu, protože se celý svět už pomalu rok nachází ve střídavém lockdownu díky COVID pandemii, a děsím se porodu v roušce a bez podpory blízkých, kteří nebudou moci přijít ani na návštěvu.
Alespoň že u Tvého narození bude moci být tatínek, aby slyšel, jak hezky poprvé zakřičíš, až se ocitneš z teplíčka bříška venku. A taky proto, abych mu mohla pořádně mačkat ruku, až se budeš drát ven. Ovšem návštěvy jsou zakázané, takže to i tak bude síla.
S doktorem jsme se taky domluvili na dalších prohlídkách a případných pokusech o vyvolávání porodu, kdyby se Ti dlouho nechtělo ven. Už se to čekání začíná krátit a já se těším, až uvidím, jak vypadáš a jak na mě poprvé zamrkáš svýma očičkama.
Tvá máma
Foto: Kaboompics.com
