Milá Vanesko, panejo! Už jen 2 měsíce a bude Ti rok. Uběhlo už tolik času, a přitom mi to přijde jako včera, co jsme si Tě odnesli domů z porodnice. Přitom teď jsi už téměř dvakrát tak veliká.
A taky máš velkou sílu. Dokážeš se pevně přitáhnout, pořádně se chytit a vůbec nejradši mě různě přelézáš. Jsem Tvůj nejoblíbenější polštář. Je to vidět i při plavání, které máš moc ráda. Bohužel sis ho moc neužila, protože jsme byly téměř 3 týdny doma s ošklivým kašlíkem. Ten sis domů přinesla z dětského ORL, kam jsme spolu šly kvůli nastřelení náušniček do oušek.
Byl tam totiž chlapeček okolo 8 až 10 let, co opravdu ošklivě kašlal a i jeho maminka zněla jak starý tuberák. No děs a hrůza. Pak jsme se nikam pořádně z domu nemohly hnout. Ano, už máš v ouškách malé zlaté náušničky s růžovým kamínkem a děláš velkou parádu. I když pořád si občas nějaká ta babička tady z domu myslí, že jsi kluk. To víš, to je to stáří a špatný zrak.
Trošku jsi při tom nastřelování plakala, ale bylo to spíš leknutím, než že by Tě to moc bolelo. Trošku sis ponadávala a brzo už ses na mě zase smála. O ouška jsme se řádně starali, aby se nic nezanítilo a všechno tak bylo v pořádku. Na normálnější dětské náušničky si ale ještě budeme muset alespoň 7 týdnů počkat, než se dírky pořádně zahojí. Občas si na ouška saháš a zjišťuješ, co tam vlastně máš.
Tak jsme si 3 týdny hrály hlavně doma spolu, což se brzo začalo zajídat nám oběma, ale jinak to bohužel nešlo. I tak jsme si ale dokázaly poradit. Máš moc ráda shazování postavených věžiček a celkově máš teď období, že ráda mlátíš hračkami o sebe, aby vydávaly různé zvuky. Hezky si u toho pořád žvatláš, občas utrousíš nějaké to mama, tata, baba, dede. Když už jsme u toho dědy, naposledy Tě naučil takovou hezkou věc – kroutit hlavou. A tak teď vesele kroutíš hlavičkou na kdeco. A náramně Tě to baví.
Jsi takové naše malé šídlo. Chvíli neposedíš a pořád obcházíš ohrádku. A když Tě z ní vytáhneme ven, vesele lezeš po obýváku, zalezeš i do kuchyně nebo skrz šatnu až do ložnice. Musíme Tě bedlivě hlídat, aby sis někde něčím neublížila. Až se naučíš chodit, bude to ještě větší vzrůšo. Nemluvě o tom, až se naučíš taky běhat. Ale nepředbíhejme. Zatím buďme rádi, že Ti konečně vyrostly horní dva zoubky.
Že to ale byl boj. Dlouhý. téměř dvouměsíční trápení konečně ustalo a nejdříve se vyloupl jeden, o něco později i druhý zoubek. A tak teď už nemáš jen 2 zoubky, ale rovnou 4. A jsi ještě větší roztomilouš než dřív. Zoubky Ti krásně rostou a už díky nim umíš i lépe kousat. Koušeš ale nejčastěji do hraček nebo do mě. Taky Ti hodně chutnají kukuřičné a pohankové křupky. Ty do sebe láduješ, do to jenom jde.
Ovoce zatím většinou jen ožužláš a vyplivneš. Už se ale i v jídle posouváme dál. Ze začátku Ti sice bílý jogurt moc nechutnal, ale když jsme Ti dali ochutnat rohlík nebo chleba, rázem Ti zachutnali. Teď když nás vidíš, že něco jíme, chceš taky ochutnat. Všechno ale ještě papat nemůžeš, takže se na nás zlobíš. Snad Ti brzo narostou další zoubky, aby Ti to papání šlo líp. Uvidíme, jak velký jedlík budeš.
Tvá máma
