Milá Vanesko, další měsíc utekl jako voda a už je Ti půl roku. Přitom si den Tvého narození pamatuju, jako by to bylo včera a ne před šesti měsíci. Jsi náš malý andílek s ďáblíkem v těle. Je vidět, že máš svoji hlavu a už teď víš, co chceš a umíš si to vydobýt. Teda v rámci věku…
Za těch šest měsíců se toho událo tolik a přitom mi přijde, že je to tak málo času. Korbička Ti už pomalu začíná být malá a popravdě se Ti tam už občas vůbec nelíbí. Ještě Tě ale nemůžeme dát do sporťáku, protože neumíš sedět, takže si ještě nějaký ten měsíc počkáš. I tak ale ráda vyhazuješ nožičkami z kočárku a hraješ si s hračkami, které máš zavěšené nad hlavou.
Jezdíme spolu pravidelně na procházky, hlavně aby ses vyspinkala na čerstvém vzduchu. Už jsme si takhle zašly na procházku s Evelínkou a její maminkou Kristinou, kterou znám z vysoké školy. Problém je, že od nás v té Praze bydlí docela daleko a tak to na častější procházky moc není. Musíme se skamarádit s někým, kdo bude bydlet blíž. Snad se pak někdo na dětském hřišti najde.
Zatím trávíš veškerý svůj čas na bříšku na podložce. Společně si „čteme knížky“, hrajeme s hračkami a říkáme říkanky nebo zpíváme. Tedy všechno většinou dělám já, ale Ty všechno pozorně sleduješ, aby Ti nic neuniklo. A tak hezky se u toho směješ. Přitom si roztomile žvatláš.
Venku i uvnitř je pěkně teplo, takže často doma pobíháš jen v body. Kloboučky ale moc ráda nemáš a vždycky si je venku snažíš sundat z hlavičky. Ještě že je máš zavázané pod hlavičkou na šňůrku a je to tak pro tebe těžší rozvázat. Chviličku se sice vždycky vztekáš, ale pak to vzdáš a zvykneš si.
Díky tomu teplu ale můžeme vyzkoušet řadu šatiček, co jsi dostala nebo jsme Ti koupili. A že Ti to v nich ale náramně sluší. Začátkem července jsme se s tátou vydali za babi Pavlou a dědou Mirkem, abychom společně s rodinou oslavili 80. narozeniny prababi Helenky.
Dali jsme si společný oběd, který jsi skoro prospala a pak ses na nás všechny smála. Po obědě jsme ale trávili většinu času venku, protože uvnitř se Ti to moc nelíbilo a hrála si tam Tvoje sestřenka Emička s hračkami, na něž jsi ale ještě maličká, snažila by ses je všechny strkat spíš do pusinky.
Díky státním svátkům jsme mohli v Karviné zůstat o pár dní déle, takže jsme si udělali několik výletů po městě, zašli jsme na návštěvu také k tetě Terezce, kde sis hezky vyhrála na klouzavé podlaze. Znovu jsme taky zašli za prababi Helenou a pradědou Mirkem a chvilku poseděli, popovídali a pohráli si. Pamatovat si to sice nebudeš, ale máme k tomu fotky jako důkaz.
Přestala jsi spát v postýlce v hnízdečku, protože už na Tebe bylo malé a hlavně ses v něm nemohla přetočit na bříško. Proto teď při spaní v postýlce cestuješ po celém obvodu, různě se přetáčíš ze zádíček na bříško a zase naopak. Občas narazíš do strany postele a pak zase do druhé, no řeknu Ti, že i v noci jsi velká cestovatelka. Snad se to časem ustálí, anebo alespoň do chvíle, než začneš stát v postýlce. To pak bude jiné vzrůšo.
Tvá máma
