Milá Vanesko, dnes už to jsou 4. měsíce, co nám děláš radost a už máš za sebou své první stěhování i první nemoc. A taky ji poprvé viděla své druhé prarodiče.
Měsíc květen se nesl ve znamení velkého stěhování do nového většího podnájmu, kde budeš mít více místa na hraní uvnitř v bytě i venku v uzavřeném vnitrobloku. Dalo to ovšem pořádně zabrat. I když jsme jenom tři, máme věcí tolik, jako bychom nebydleli v bytě ale spíš v domě. Balili jsme všechno s tátou na střídačku, stěhovali věci na několik etap, dva měsíce si museli souběžně platit dva byty, ale i po hromadě stresu a nějakých těch nepříjemnostech, jsme to nakonec zvládli a přestěhovali se.
Během procesu stěhování se na nás přijeli konečně poprvé podívat babička Pavla a dědeček Mirek. Neobešlo se to bez menšího pláče a oťukávání, ale hned druhý den jsi byla s oběma velká kámoška a vesele ses na ně usmívala. Dokonce jsi jim čas od času něco vykládala, nechala se vozit v kočárku i několikrát pochovat. Byli se na nás podívat sice krátce, ale o to více jsme toho spolu zažili.
Ke konci stěhování společně s neustálými změnami počasí toho už ale na nás všechny asi bylo moc, protože jsi dva dny měla zvýšenou teplotku a nechtěla ses ode mě hnout ani na krok. Po teplotě přišla na řadu růžová vyrážka po celém tělíčku a velká ospalost. Měly jsme jít na další očkování, ale raději jsem ho u doktorky posunula a o den později s Tebou raději zašla na kontrolu, abychom zjistili, co Ti je.
Podle paní doktorky jsi prodělala tzv. 6. nemoc, která sama odezní vyrážkou a podle všeho budeš na ni už mít doživotní imunitu. Nebylo to úplně lehké, ale svou první nemoc jsi zvládla skvěle, i když jsem čekala, že nějaká ta nemoc dorazí spíš později. Další očkování jsme tak museli odložit na později, protože se může očkovat až 2 týdny po prodělané nemoci. Doufala jsem jen, že Tě do té doby žádná další nemoc nepotká, jinak nevím, jak bychom to s těmi očkováními povinnými i dobrovolnými stíhaly.
Díky kontrole u paní doktorky jsme dostaly doporučení, že bychom měli do Tvé stravy kromě mlíčka zavést už i mléčnou kašičku. To proto, že podle všeho málo přibíráš, i když to není nijak vážné. Je to totiž tím, že jsi byla větší už při narození, takže bys měla brzy vážit dvakrát tolik, ale nejsme úplně na správné cestě. Tak jsem Ti hned po kontrole koupila lžičky, mističku a dvě první kašičky a hned ten večer jsme to spolu zkusily. Babička Pavla měla sice obavy z toho, že nebudeš chtít ze lžičky kaši papat, ale Ty jsi byla zvědavá a docela Ti zachutnala. Uvidíme, jak to půjde dál a jestli i si na ní pošmákneš i další dny.
Už se aktivněji snažíš otáčet na bříško, ale zatím Ti to ještě nejde. To Tě ale nijak nezastaví a vehementně se snažíš z boku přetočit na bříško. Už si umíš hezky přehodit švihem nožičku na stranu, ale ještě Ti chybí přehodit ručičku s hlavičkou. Většinou se vykleneš do boku a nadáváš, že Ti to dál nejde, tak Ti vždycky na bříško pomůžeme, ať se dlouho nevztekáš.
I černobílé knihy a leporela Tě začínají zajímat čím dál víc. Koukáš z jednoho obrázku na druhý a pozorně posloucháš, co Ti s tatínkem o obrázcích říkáme. Možná z Tebe bude stejná čtenářka jako ze mě, to ale hodně předbíháme. Každopádně knih už máš od všech pěknou hromádku, takže o čtivo nebudeš mít ještě nějakou tu dobu nouzi.
Brzy Tě čeká Tvá první cesta mimo Prahu. Musíme totiž zajet do Karviné, abych mohla vyřídit nějaké úřední věci a abys konečně viděla prababičku Helenu a pradědu Mirka, taky sestřenici Emu a tetu Míšu a strejdu Mariana. Prostě celou maminčinu stranu rodiny. Doufám, že tu cestu zvládneme v pořádku, přece jenom jsou to skoro čtyři hodiny ve vlaku s hromadou cizích lidí.
Tvá máma
